Projekt - Moderní dějiny
27. května 2016
Projekt Krokus:
Jedny z prvních kytiček, které začaly z jara rašit v naší botanické zahradě, byly žluté krokusky z našeho projektu. Společně s žáky ekotýmu a všemi, kteří pracují na školním pozemku, jsme si připomněli dětské oběti holocaustu.
Projekt Krokus
V tomto školním roce se naše škola opět zapojila do Projektu Krokus, do kterého se každoročně zapojují školy po celém světě.
Projekt Krokus nabízí možnost, jak přiblížit tematiku holocaustu mladým lidem a zvyšovat tak povědomí o nebezpečí diskriminace, předsudků a fanatismu. Irská organizace HETI – Holocaust Education Trust Ireland - poskytuje školám cibulky žlutých krokusů, které žáci na podzim zasadí. Cibulky symbolizují jeden a půl milionů židovských dětí a tisíce ostatních dětí, které byly během holocaustu zavražděny. Žlutá barva připomíná žlutou Davidovu hvězdu, jež byli Židé nuceni během nacistické vlády nosit.
Žáci pod vedením Mgr. Ivy Jurenkové vysadili krokusy do tvaru židovské hvězdy na pozemku školní botanické zahrady v měsíci říjnu. Za ideálních podmínek by měly cibulky vykvést na konci ledna nebo počátkem února. 27. 1. si celý svět připomíná Den obětí holocaustu.
Zapsala: Eva Bernátková, Mgr.
PANT
Občanské sdružení
Statut partnerské školy
Moderní dějiny jsou vzdělávacím portálem pro učitele, studenty a žáky. V letošním školním roce jsme se stali jejich partnerskou školou.
Cílem partnerské spolupráce je přispět ke zkvalitněmńí výuky soudobých dějin na naší ZŠ. Prostředkem k plnění tohoto cíle je budování výukového webového portálu www.moderni-dejiny.cz a rozvíjení aktivit jako jsou semináře pro učitele, besedy s pamětníky, filmové produkce, přednášky odborníků apod. Spolupráce vede k naplnění výchovně- vzdělávacích cílů, jež vyplývají ze závazných dokumentů.
Výukové materiály obsažené na webovém portále využíváme dle možností ve výuce. Daří se nám shromažďovat a plně využívat odborné publikace s tématikou soudobých dějin. Sami vyučující vystupují v roli pamětníků a snaží se ve výuce uplatnit své zkušenosti a prožitky.
SEMINÁŘE PRO PEDAGOGY:
Historie na vlastní oči
Osvětim a Krakov
V rámci dalšího vzdělávání v oblasti moderních dějin se vyučující dějepisu zúčastnili tematické studijní cesty do Osvětimi a Krakova. Vydali se po stopách předválečné židovské kultury v Polsku, na místa spjatá s utrpením Židů a Poláků za II. světové války během ,,konečného řešení‘‘.
Tato tematická exkurze pořádaná Občanským sdružením PANT byla pro nás velkou inspirací a zároveň možností setkání s kolegy z jiných škol. Získali jsme praktické rady, jak zorganizovat dějepisnou exkurzi pro své žáky. Cenné informace uplatníme během našeho výukového výjezdu do Polska.
Pro školu jsme získali praktický manuál s materiály, které se vztahují k jednotlivým místům, která jsme během exkurze navštívili. Velmi oceňujeme aktivity Občanského sdružení PANT, se kterým naše škola úzce spolupracuje. Za dobu naší spolupráce a díky využití portálu Moderních dějin se i naše škola posunula ve výuce moderních dějin výrazně kupředu.
Zapsala: Mgr. Eva Bernátková
Jak vyučovat o holokaustu
Terezín
V rámci dalšího vzdělávání učitelů se zúčastnily vyučující dějepisu a výchovy k občanství třídenního celostátního semináře pro pedagogy Jak vyučovat o holokaustu. Část semináře se uskutečnila v budově Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea v Praze. Další dva dny pak program semináře pokračoval přímo v Terezíně. Účastníci vzdělávání byli do hloubky zasvěceni do problematiky judaismu a židovského osídlení v Čechách, do problému antisemitismu a holokaustu. Rozebrány byly rovněž psychologické aspekty genocidy. V Památníku Terezín pokračovalo vzdělávání jak formou odborných přednášek, tak přímým zapojením účastníků do workshopů. Pod vedením odborníků si pedagogové prohlédli bývalé ghetto, expozice Památníku Terezín a Malou pevnost.
O holokaustu je třeba se učit nejen proto, abychom věděli, jaké nezměrné lidské utrpení se za tím pojmem skrývá, ale abychom nahlédli, co se kdysi stalo. Holokaust je třeba navždy připomínat, abychom malé činy zla, jež před několika desítkami let vedly k strašnému zločinu, rozpoznali včas i za jiných okolností a v jiné době.
Holocaust českých Židů
Na podzim roku 1941 byly i v Protektorátu Čechy a Morava dokončovány přípravy pro zahájení nové fáze ,,konečného řešení židovské otázky“. Dne 27. září 1941 se Reihard Heydrich stal zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě. Jeho nástup znamenal i vystupňování protižidovských opatření. Na jedné z prvních porad svého štábu rozhodl o deportaci „nejobtížnějších“ Židů do ghett Lodži a Minsku. Ostatní Židé měli být nejprve soustředěni v ghettu na území českých zemí. Za nejvhodnější místo pro tento účel byl označen Terezín.
V Terezíně žilo před válkou asi 3 500 civilních obyvatel a přibližně stejný počet vojáků. Za necelý rok bylo najednou ve městě umístěno 50 až 60 000 židovských vězňů.
Dnem vzniku terezínského ghetta se stal 24. listopad 1941, kdy dorazila do Sudetských kasáren v Terezíně skupina 342 mladých židovských mužů, příslušníků tzv. komanda výstavby.
Terezínské ghetto plnilo tři základní funkce. První byla transportní, protože Terezín se stal přestupní stanicí před další cestou do míst vyhlazování. Druhá byla funkce decimační, neboť podlehl každý čtvrtý vězeň deportovaný do Terezína. Třetí funkce, která v průběhu války nabývala stále více na významu, byla funkce propagandistická, sloužící k oklamání mezinárodní veřejnosti a zastření skutečného charakteru „ konečného řešení“.
Pánem nad životem a smrtí vězňů byla táborová komanda SS . Iluze vězněných, že Terezín bude místem, kde budou žít a pracovat až do konce války, vzaly rychle za své. Již 5. ledna 1942 vyšlo v denním rozkaze oznámení o transportu do Rigy. Jednalo se o první ze 63 transportů, jimiž na Východ bylo deportováno více než 87 000 lidí. Osvobození se dožilo jen asi 3 800.V únoru1942 byla Hendrichovým výnosem zrušena obec Terezín a civilní obyvatelstvo se do konce června muselo z obce vystěhovat. Do Terezína byli postupně dopravování Židé z Rakouska, Německa Nizozemí a Dánska. Konec roku 1942 a počátek roku 1943 byl charakterizován vážnými neúspěchy Německa na bojištích. Obrat ve vývoji války se odrazil i v dalším postupu při realizaci „konečného řešení židovské otázky“. Projevilo se to dočasným přerušením transportů terezínských vězňů na Východ. Šlo pouze o dočasné opatření vynucené novou situací. Dne 6. září 1943 byly transporty na Východ znovu obnoveny. Zprávy o masových deportacích Židů a informace o jejich vyhlazování vyvolávaly stále větší pozornost světové veřejnosti. Množily se žádosti, aby mezinárodní organizace, především Mezinárodní výbor Červeného kříže, směly navštívit cílová místa deportačních transportů.Proto bylo rozhodnuto o využití Terezína k oklamání světové veřejnosti. Ghetto se zkrášlovalo, velká pozornost se věnovala vzhledu domů a zeleným plochám. Do detailů byla naplánována trasa cesty, po které se měla delegace pohybovat, nacvičeny byly činnosti, jež měli vězni v době jejího pobytu provádět. Nacvičeny byly i odpovědi na případné otázky členů delegace. Návštěva, která se uskutečnila 23. 6. 1944, podvodu SS uvěřila a označila Terezín za „konečný tábor“ odkud Židé již nejsou deportováni jinam.
Před koncem války až do osvobození přijížděly do Terezína transporty a přicházeli v pochodech smrti vězni z koncentračních táborů vyklizených před postupující frontou. Evakuační transporty byly zamořeny nakažlivými nemocemi, zejména skvrnitým tyfem. Poslední fází v dějinách terezínského ghetta se stala repatriace, kterou bylo možno zahájit po překonání tyfové epidemie.
Vybráno z informačního materiálu pro učitele
Zapsala: Mgr. Eva Bernátková
Po stopách nesvobody
Terezín, Praha, Příbram
5. – 7. 10. 2011 se zúčastnily vyučující naší školy exkurze do Terezína, Prahy a Příbrami. Akce pod názvem Po stopách nesvobody byla zaměřena na problematiku osudů Židů v době Protektorátu a pronásledování politicky nepohodlných osob v době komunismu.
Celodenní návštěva terezínského památníku byla spojena s prohlídkami, přednáškami a prezentací workshopů pro žáky. V rámci semináře se účastníci seznámili s topografií terezínského ghetta, navštívili bývalou policejní věznici gestapa v Malé pevnosti, pobesedovali s pamětníkem.
V Praze pak probíhalo proškolení účastníků v Židovském muzeu. Cílem přednášky bylo podat základní informaci o fenoménu holocaustu, seznámit se základními materiály, které mohou učitelé používat ve výuce, upozornit na nová, aktuální nebezpečí související s rasovou, etnickou a národní nesnášenlivostí a prezentovat programy, které se antisemitismu a holocaustu věnují.
Exkurze pokračovala návštěvou Ústavu pro studium totalitních režimů. Účastníci exkurze se seznámili s obsahovou i vzdělávací činností této instituce a možnostmi získání dobových materiálů využitelných ve výuce. Součástí byl i metodický seminář „ Jak učit o komunismu“.
Exkurze pokračovala návštěvou Památníku Vojna Lešetice. Jedná se o poslední lokalitu, kde se zachovaly autentické vězeňské objekty z doby komunistické perzekuce. Prohlídka areálu byla spojena s přednáškou Perzekuce po únoru 1948 a III. odboj.
Pro školu jsme získaly spoustu cenných výukových materiálů , celá akce byla zdokumentována a formou prezentací budou informace předávány žákům ve vyučovacích hodinách dějepisu a literatury.
Zapsala: Mgr. Eva Bernátková
Německo ve víru událostí 20. století
Tématická exkurze Historie na vlastní oči
V rámci spolupráce s Občanským sdružením PANT se vyučující naší školy zúčastnily vzdělávací exkurze do Berlína ve dnech 29. – 31. 3. 2012. Spolupráce s tímto sdružením nám umožňuje zaměřit se ve výuce moderních dějin na problematiku lidských práv a jejich porušování. Učitelé se dále vzdělávají v oblasti novodobých dějin, sdružení jim pomáhá zavádět do výuky kreativní metody a používat dokumentární a publicistická filmová díla při výuce.
Tři náročné pobytové dny v Berlíně byly naplněny bohatým poznávacím programem. Naše první kroky vedly k Památníku berlínské zdi. Ojedinělý památník v centru města připomíná historii rozděleného Berlína. Probíhá v délce více než jednoho kilometru podél Bernauer Strasse.Památník prochází 60 metrů širokým pásmem bývalé ,, země nikoho‘‘. V zatravněném pásu obklopeném městskou zástavbou je rozmístěna řada pamětních míst. V jedné části pásu je vidět vývojové typy panelů zdi, části zdi evokují železné tyče. V dlažbě chodníků jsou umístěny kovové symboly upomínající zabití běženců. Součástí památníku je Kaple smíření, jejímž úkolem je usmíření v místech bývalé zóny nikoho.
Program odpoledne v den příjezdu pokračoval návštěvou Německého historického muzea. Muzeum v centru Berlína seznamuje návštěvníky s jednotlivými epochami od počátků německé historie až po současnost. Nás nejvíce zajímaly prostory ,, 1945-1949 Německo při spojeneckém obsazení‘‘ a ,, 1949-1994 Rozdělené Německo a znovusjednocení ‘‘. Muzeum leží v bezprostřední blízkosti Ostrova muzeí, který je pokladnicí lidstva a jednou z největších atrakcí jak pro turisty z celého světa, tak pro samotné Berlíňany. V podvečer vedly naše kroky do ulice Unter den Linden. Jedna z nejznámějších a nejstarších ulic v Berlíně vede od Braniborské brány až k mostu Schlossbrücke starým srdcem města.
Druhý den náročného vzdělávacího pobytu začal návštěvou soukromého Muzea zdi za mír a svobodu. Muzeum, které se nachází poblíž přechodu Checkpoint Charlie, se zaměřuje zejména na dokumentování útěků přes berlínskou zeď. Nedílnou součástí expozice je také prezentace nenásilného boje za svobodu a demokracii. Checkpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde mohli pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnost přejít z jedné části města do druhé, a to ještě se zvláštním povolením.
Dalším cílem programu byla návštěva Památníku zavražděných evropských Židů. Památník se nachází mezi Braniborskou branou a Postupimským náměstím, na dohled od Německého spolkového sněmu. Sestává z pole s 2711 různě velkými betonovými stélami a také z podzemního informačního centra výstavy.
Vrcholným zážitkem druhého pobytového dne pro nás byla návštěva Říšského sněmu . Novorenesanční budova je úzce spjata s významnými etapami vývoje německých dějin od konce 19. století. V roce 1999 byla po rekonstrukci znovu otevřena. Dominantou rekonstruovaného sněmu je bezesporu mohutná skleněná kopule, jejíž jádro tvoří kužel, pokrytý 360 zrcadly. Kopule měří v průměru 38 metrů, dosahuje výšky 23,5 metrů a váží 1200 tun. Při vstupu do kopule je umístěna výstava dobových fotografií Říšského sněmu.
Po návštěvě Říšského sněmu se historikové rozdělili podle svých zájmů. Zájemci o moderní výtvarné umění strávili pozdní odpoledne v Nové národní galerii. Obdivovatelé děl mistrů evropského malířství 13. – 18. století pak navštívili Galerii výtvarného umění – obrazy starých mistrů.
Večer patřil návštěvě Postupimského náměstí, kde se snoubí architektura dob dávno minulých s velmi moderní, městskou architekturou. Dominantou Postupimského náměstí je kromě několika výškových budov i Sony Center, kde je asi nepopulárnější a nejvíce navštěvované kino v Berlíně. Mimo jiné se zde každoročně koná i prestižní filmový festival Berlinale.
Třetí den pobytu opustili účastníci exkurze Berlín a navštívili místa spjatá s moderními dějinami ve městě Postupim. Cílem prohlídky byl nejprve vědecký park se sedmipatrovou Einsteinovou věží slavného architekta Ericha Mendelsohna. Věž je často vnímána jako čistý příklad architektonického expresionismu. Je příkladem jedinečného spojení vědy a umění. Erich Mendelsohn byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století. Jeho budovy lze nalézt v mnoha zemích Evropy, v Izraeli, USA. Jedna jeho realizace, obchodní dům Bachner, se nalézá v Ostravě.
S dějinami 2. světové války je spjat dům konference ve Wannsee. V této vile v industriálním slohu jednalo 20. ledna 1942 patnáct vysoce postavených zástupců SS, NSDAP a dalších říšských ministrů o spolupráci při plánované deportaci a vraždění evropských Židů.
Posledním cílem vzdělávací exkurze byl zámek Cecilienhof – místo závěrečného jednání velké trojky ve dnech 17. července do 2. srpna 1945. Zvláštní atmosférou na nás zapůsobila místnost s původním kulatým dubovým stolem potaženým rudým suknem, který byl přivezen z Moskvy. Právě u tohoto stolu jednání probíhala. Ve vitrínách jsou umístěny autorizované zápisy a fotografie účastníků.
Exkurze do Berlína byla pro všechny zúčastněné historiky velkým přínosem. Organizací PANT byla profesionálně připravena a perfektně zorganizována. Pro nás - učitele dějepisu – má velký význam poznat historická místa na vlastní oči. Své osobní poznatky a prožitky ve výuce předáváme svým žákům. Naše škola se rovněž snaží zorganizovat podobné akce . Naši žáci s vyučujícími navštívili KT Osvětim a Březinku. Připravujeme výuku v Terezíně. Dokumentace z těchto akcí doplňuje naši školní galerii fotografií k dějinám 20. století.
Zapsala: Eva Bernátková, Mgr.
ŽIVOT PODÉL HRANIC:
Dne 23. 10. 2014 se pedagogové naší školy zúčastnili semináře k regionálním dějinám v období po podpisu Mnichovské dohody. Seminář se konal v přednáškovém sále Památníku v Hrabyni. Přednášky byly zaměřeny na období těsně po Mnichovu a dále na období trvání Protektorátu. Účastníci semináře se seznámili s územním rozdělením našeho regionu v daném období, s prací odbojových organizací, s dobovými materiály. Součástí semináře byla beseda s pamětníkem organizace Bojovníci za svobodu.
Velmi oceňujeme podobné akce organizované občanským sdružením PANT. Členové tohoto sdružení nám poskytují podrobné údaje z oblasti regionu a přinášejí náměty pro práci s žáky v hodinách dějepisu a výchovy k občanství.
Seminář v synagoze:
Další velmi hodnotnou akcí Občanského sdružení PANT byl seminář na téma Dějiny migrací v Severomoravském kraji dne 4. 12.02014.
Součástí semináře byla úvaha profesorky Pavelčíkové o menšinách. Následovala beseda s panem Horstem Kallerem, který jako dítě musel s rodiči v rámci divokého odsunu opustit naši republiku. Po pádu komunistického režimu se vrátil a žije v místě, které je jeho rodištěm.
Velmi zajímavá byla prohlídka rekonstruované synagogy a s ní spojena nejen její samotná historie, ale i okolnosti, které stojí za současnou podobou tohoto významného stavebního díla v našem kraji.
Následovala projekce studentské filmové tvorby s velmi emotivním podtextem. Zpracována byla problematika obyvatel Hlučínska a holocaustu Romů.
Závěr semináře patřil besedě se zástupcem řecké menšiny žijícím od občanské války v Řecku na našem území.
Seminář měl vysokou úroveň, získané poznatky předají vyučující žákům v hodinách dějepisu a společenskovědních předmětů. Školy rovněž získaly další metodické materiály pro obohacení výuky moderních dějin. Díky odborné práci členů PANTu nemusí vyučující pracně vyhledávat údaje k moderním dějinám našeho regionu.
Fotky zde:
