1. října 2011
„Jsem barevný deštník oplývající mnoha pestrými barvami,“ promluvil na mě pyšně zpoza vitríny. „Co prosím?“ říkám a nesměle na něj koukám. „Ano, s tebou mluvím člověče,“ nevěřím svým vlastním uším, a proto se znova ptám : „Co prosím?“
„Co tak divně koukáš, pojď sem a kup si mě, mám již dost čekání v tomto ponurém obchodě!“ Nuž nepřemýšlím a vstoupím dovnitř, deštník uchopím a na pokladně zaplatím. Jdu ven, kde ve chvilce začíná pršet. „Ha,“ říkám si v duchu, „hned tě, ty můj milý kamaráde, využiji.“
Roztáhnu deštník nad hlavou a slyším, jak na něj dopadají dešťové kapky a deštník se zároveň ozývá : „Au, Au, co to tak bolí, no člověče, radši mě přetáhni holí!“ Úlekem deštník stahuji zpátky a s výrazem zděšení se ptám: „Ty se bojíš vody?“ „Copak bych se bál?“ říká deštník pyšně. Nu tak nebojí se, roztáhnu ho znova, ať nejsem mokrá jako sova. „Au, Au!" znova se lekám a děsím se, co se to zase děje. „Když ty kapky jsou jako malé jehly, nechápu, jak to snášejí v lese ty malé bedly. Prosím, ušetři omývání mých barviček, jsem ještě malý deštníček!!!
JÁ JSEM TOTIŽ DEŠTNÍK, KTERÝ SE BOJÍ VODY.
Autorka: Jana Otrusinová, ZŠ Gen. Píky 13A, 9.třída
Stáhněte si časopis dole na stránce.