Literární soutěž Mladý umělec
10. ledna 2012
Umělecký klub Střední školy Kostka ve Vsetíně vyhlásil 5. ročník literární a výtvarné soutěže pro žáky 9. tříd Mladý umělec, která se konala pod společným tématem A to je ta země česká, země česká domov můj...
Všichni žáci 9. tříd zpracovávali toto téma literárně, v hodinách jazyka českého. Mohli tak vyjádřit svůj vztah k naší rodné zemi, významným osobnostem našeho národa nebo nějakému oblíbenému místu v naší republice. Ze všech slohových prací jsme vybrali čtyři nejzdařilejší, které jsme elektronickou poštou poslali do soutěže. Jednalo se o literární pokusy žákyň 9. A třídy – Veroniky Hadvigové, Hany Škapové, Nikoly Žažové, Lucie Michalíkové a Terezy Kaňákové. Nikola Žažová se současně zapojila i do výtvarné soutěže, inspirací jí byl prosincový školní výlet do hlavního města Prahy.
Na literární i výtvarnou práci Nikoly Žažové se můžete podívat.
Okouzlující Praha
Je chladný zimní podvečer a já se rozhodla vydat na procházku večerní Prahou.
V Praze jsem byla již několikrát v létě, ale nikdy jsem ji neviděla zahalenou do zimního kabátku.
Pomalinku se prodírám postraními uličkami a pozoruji zachmuřené nebe, na kterém diamantově září hvězdy. Mráčky, které připomínají nadýchané peřinky, začaly snášet první sněhové vločky. Vločky tančí na obloze, potom dosedají na mé čelo a pomalinku tají.
Čím více spěchám do smaragdově zářícího centra města, tím více slyším hukot a šum, který pozvolna sílí. Nevím, kam dříve pohlédnout, vše okolo jen září, a když se nadechnu, cítím ostře chladný vzduch provoněný sladkou vůní skořicových perníčků.
Snad z každé strany zní smích, zvonění zvonečků a vánoční koledy. Všichni jsou příjemně naladěni vánoční atmosférou, zvesela si pobrukují kouzelné vánoční písně a skvěle se baví.
Vítr si stále pohrává s mými vlasy a do ucha mi tichounce šeptá „ Jen pojď dál, nebudeš litovat“, a tak jdu za hlasem, dojdu na konec uličky, kde se před mými zraky rozevírá proslulé Staroměstské náměstí plné Vánoc. Spousta lidí obdivuje krásu lesknoucího se náměstí, je tady i plno turistů, kteří z plných plic vdechují vábivou atmosféru.
Všichni oproštěni od jakéhokoli napětí netrpělivě očekáváme rozeznění pražského orloje, jehož zvony zaplní celé náměstí líbeznou hudbou. Je to něco tak nádherného, až mám pocit, že se mi srdce rozskočí na několik částí!
Nerada opouštím všemi barvami hrající náměstíčko, ale nohy a ruce mám promrzlé. Celým tělem mi prochází ledová zima, a proto se loučím s hromadou oslňujících světel, diamantově zářícími hvězdami a celou tou krásou kolem. Pomalu odcházím od rušivého hukotu náměstí a vracím se nazpět do tepla domova.
Přeji si zase někdy navštívit tohle nádherně třpytivé město plné okouzlující krásy. 
